Legendy minulosti: Dodge Charger oslnil vizuálem převrhlé lahve a sedmilitrovým motorem

Stačí málo k tomu, aby se auto stalo nezapomenutelným – objevit se na filmovém plátně. Slavná honička z filmu Bullitt zajistila tomuto vozu nesmrtelnost.
hs969_006dg-1100x618.jpg Zdroj: media.stellantisnorthamerica.com

Nebyl to ale jen Bullitt (v českém překladu Bullittův případ), elegantní kupé Dodge Charger se objevilo i v několika dalších filmech a zejména i dnes je populární u filmařů – vzpomeňte na snímky Rychle a zběsile nebo bláznivá předělávka The Dukes of Hazzard. Možná i tato filmová sláva patří k důvodům, proč je originální Charger jedním z nejdražších a nejžádanějších původních muscle carů, které si můžete koupit.

Myšlenka velkého kupé se zrodila už počátkem šedesátých let, kdy pověřil Chrysler divizi Dodge stavbou vozu, který by zapadl mezi konkurenční Ford Mustang a „luxusní“ Ford Thunderbird. Dodge měl být výkonný a sportovní, ale také luxusní a prestižní. Použít měl platformu B, na které vyjížděly Chryslery od roku 1962 až do roku 1979.

Brutální motor jako základ úspěchu

Přesto nebyly počátky úplně snadné a Chrysler nevěděl, kam přesně auto zařadit. Mezi automobilkou a dealery se neustále vedly spory, jestli má auto být „více Mustang“ nebo „více Barracuda“. Chrysler (potažmo Dodge) ale měl v rukávu jedno eso, se kterým konkurence moc nepočítala – brutální motor. První Dodge Charger se ukázal už na začátku roku 1966, tedy v době, kdy byla ropná krize ještě v nedohlednu a spotřebu nikdo neřešil. Benzinu bylo dost a peněz na utrácení také. A tak dostal vedle dvou osmiválců 5,2 a 5,9 litru nový Dodge Charger novinku v podobě motoru 7,0 l V8 HEMI, který měl výkon hodně přes 400 koní. V první generaci jich ale bylo vyrobeno jen necelých 500.

Dodge Charger ale odhalil jeden problém – aerodynamiku. Na svou dobu to bylo jedno z nejrychlejších aut a s manuální čtyřstupňovou převodovkou umělo jezdit rychlostí přes 240 km/h. Řidiči si stěžovali, že auto neuvěřitelně plave a říkali, že je to jako jezdit na ledu. Zkoušky aerodynamiky pak odhalily, že vzduch proudí přes auto rychleji než pod ním, což způsobovalo vztlak – Chargerr tak dostal dodatečný spoiler.

Vizuál jako převrhlá láhev nejoblíbenějšího amerického nápoje?

Druhá generace Dodge Charger se prodávala od roku 1968 do roku 1970. Karoserii, při jejímž návrhu se prý designér Richard Sias inspiroval u převrhlé láhve“kokakoly“, všichni znáte právě především díky televizi a právem je označována za jeden z nejelegantnějších tvarů na amerických autech své doby. I dnes působí dostatečně dynamicky a dravě. Pod kapotou se objevil základní řadový šestiválec 3,7 litru, ale asi správně předpokládáte, že teprve osmiválec je to, co takové auto potřebuje. Vrcholem pak byl motor o objemu 7,2 litru, který i po změnách v měření výkonu stále nabízel minimálně 375 koní (neoficální údaj hovoří o číslovce 430 – 450 koní, protože automobilky rády hodnoty podceňovaly).

Vzniklo i plno speciálních verzí zejména s odkazem na závody NASCAR, kde mezi sebou americké automobilky soupeřily. Například Dodge Charger 500 byl představen v roce 1968 a dostal aerodynamicky vylepšenou karoserii s jiným sklonem zadního okna a střechy a jinou přední částí – díky tomu byl stabilnější. V dubnu 1969 se pak představil Dodge Charger Daytona, který vycházel z modelu Charger 500, ale dostal aerodynamičtější karoseii s protaženým předkem a především velmi charakteristickým obřím zadním křídlem. Při testech auto dosáhlo bezpečně rychlosti 330 km/h, ale pro sériovou výrobu bylo trochu upraveno. Dodge vyrobil jen 503 aut, z toho 433 vozů mělo motor 7,2 litru (375 koní) a 70 aut motor 7,0 l HEMI (425 koní). Třetí generace Chargeru, nabízená v letech 1971 až 1974, už ale doplatila na rostoucí ceny benzinu a pojištění, takže se přestaly prosazovat velké motory. Výkony silničních verzí se snížily a automobilky se začaly soustředit také na bezpečnost a efektivitu. I tak ale zůstala třetí generace Chargeru docela oblíbená a například v roce 1973 se ho prodalo přes 100 000 kusů. Prosadil se i v závodech NASCAR, když s ním mezi roky 1972 a 1977 nasbíral Richard Petty 25 vítězství.

Čtvrtá generace Dodge Charger na platformě B už byla od předešlých verzí dost odlišná a změna designu karoserie způsobila, že auto nemohlo závodit v NASCAR, takže týmy dostaly výjimku a mohly používat karoserie minulého Chargeru. Obliba modelu ale upadala a i když se ho v roce 1976 prodalo 65 000 kusů, bylo jasné, že auto pomalu končí. V roce 1977 opustilo brány závodů jen 36 000 aut a o rok později necelé tři tisícovky. Dodge Charger byl nahrazen modelem Dodge Magnum a jméno Charger bylo použito pro něco, co snad ani nestojí za řeč.

29.4.2024 7:00| autor: Redakce Autoweb | zdroj: Dalibor Žák, media.stellantisnorthamerica.com, Tiskový servis Dodge

Čtěte dále

Chcete získávat nejnovější informace ze světa automobilů?

Přihlaste se k odběru našeho newsletteru vyplněnímVaší emailové adresy:

Chyba: Email není ve správném formátu.
OK: Váš email byl úspěšně zaregistrován.

*Newslettery vám budeme zasílat nejdéle 3 roky nebo do vašeho odhlášení. Více informací na mailové adrese: gdpr@autoweb.cz

TOPlist