V poslední době se široce diskutuje téma, že čeští řidiči mají v mnoha případech špatný zrak a situaci je třeba urgentně řešit. Evergreenem počátku sezony je také téma zimních pneumatik a jejich přínosu pro provoz za nízkých teplot a přípravy auta na zimu tak, aby byla jízda v mrazech a plískanicích co nejbezpečnější. To nejlepší, co pro bezpečnost svoji i své posádky můžete udělat, však je, že si umyjete okno a koupíte kvalitní stěrače.
Vývoji autoskel věnují automobilky mnoho pozornosti, a to jak jejich tvarování s ohledem na co nejširší zorné pole, tak materiálovému složení a technologii výroby. Vývojáři se snaží zajistit ideální optické vlastnosti, aby sklo ani v ohybech nezkreslovalo, zamezovalo oslnění a vzniku odlesků, mělo tu správnou barvu, filtrovalo přesně definované vlnové délky světla a plnilo desítky dalších parametrů.
Veškeré jejich úsilí přijde vniveč, pokud omezíte primární vlastnost skla – a sice tu, že je průhledné. Bláto, prach a zbytky posypové soli naproti tomu transparentní nejsou. Je tedy nasnadě, že je lepší je na skle nemít. A jelikož sklo má dvě strany, potřebujete nejen čistič a hadřík, ale také fungující stěrače, které nerozpatlávají, ale opravdu stírají.
Servis, který zvládne každý
Vyčistit si sklo zevnitř je práce sice trochu otravná, ale zvládne ji opravdu každý. Stejně tak každý jistě uzná, že sklo neopatřené měsíce budovanou „ochrannou“ vrstvou mastnoty, prachu a šedavého povlaku zaschlých reziduí vodního kondenzátu, skýtá významně lepší a ostřejší pohled na svět.
Má-li se očista udělat pořádně, zabere dobrých pár (i desítek) minut. Umýt totiž neznamená se za jízdy natahovat s jednou rukou na volantu ke sklu a rozmazávat po něm povlak „jen trochu použitým“ ubrouskem od McDonalda, který nahmatáte v kapse dveří. Ve šmouhách, které tímto postupem na skle vyrobíte, se láme světlo a výhled v noci pak připomíná pohled do krasohledu.
Zvláště za deště, kdy se v mokrém povrchu odráží odlesky již samy o sobě,, nebo když do skla posvítí protijedoucí vozidlo. Obrazový vjem vzniklý pohledem skrz šmouhy vzniklé rozmazáním mastných nečistot je pro mozek matoucí a může ovlivňovat vnímání vzdáleností, rychlosti i směru pohybu překážek.
Umyjte si tedy pečlivě sklo. Alespoň jednou před zimou a alespoň to přední. Lepší je samozřejmě mýt sklo pravidelně, speciálně pokud v autě kouříte, vozíte domácí mazlíčky, nebo jste častými zákazníky drive-inů. Čisté sklo má kromě evidentní výhody, že je skrz něj lépe vidět, ještě jednu vlastnost, kterou v zimě oceníte. Na hladším povrchu bez nečistot méně ochotně kondenzuje voda, tedy sklo se výrazně méně mlží.
Tvorbě vrstvy zkondenzované vody na vnitřní straně skel účinně zabraňuje i použití klimatizace (psali jsme zde). U té ideálně nechte vyměnit kabinový filtr. V něm zachycené nečistoty snižují účinnost a zadržují vlhkost. Ta způsobuje nejen mlžení, ale daří se v ní i mikrobům a plísním. Zanesený filtr tak vlastně popírá svoji primární funkci. Přitom kvalitní originální díl stojí jen pár stokorun.
I stěrače jsou věda
Na stěračích není na první pohled co vymýšlet. Kousek gumy a ramínko, řeklo by se. A do jisté míry je to pravda, jakkoli zkonstruovat ten kousek gumy a všechno okolo tak, aby to spolu opravdu fungovalo, je docela věda. Stěrače jsou totiž extrémně zatěžovaný díl, na který navíc působí vnější vlivy jako déšť, mráz, UV záření a z principu jejich funkce i abraze.
Již jen samotný materiál gumičky musí být nesmírně odolný. „Ve srážkově průměrném roce urazí stěrač po ploše skla zhruba 1 600 kilometrů,“ říká Karel Starý, vedoucí servisních služeb Škoda Auto ČR pro ilustraci jednoho z aspektů, na který se musí při výrobě a volbě materiálů stěračů myslet.
Gumička musí být nejen odolná, ale také se na koncích dráhy správně překlápět a především přiléhat (ani málo, ale ani příliš velkým tlakem) ke sklu. Správný přítlak zajišťuje jak geometrie ramen stěračů a kloub i pružina u jejich uchycení, tak samotná konstrukce stírátka.
Stěrač musí fungovat jak při stání, tak za vysokých rychlostí na dálnici. Ke slovu tak přichází aerodynamika. U tzv. aerostěračů zajišťuje aerodynamický přítlak jejich tvar, roznášení přítlačné síly na celou plochu pak konstrukce – jakkoli vypadají jako jednolitý kus gumy, mají v sobě zabudované ocelové planžety.
U klasické konstrukce s roznášecími ramínky výrobci dosahují optimálního aerodynamického chování například osazením spojlery, nebo zakřivením lišty do oblouku. „Aby stěrač fungoval bezvadně, musí konstrukčně odpovídat charakteristikám konkrétního vozu. Nejde přitom ‚jen‘ o samotné tvarování a materiály stírací lišty, ale i o zdánlivé detaily i výrobní kázeň,“ vysvětluje Starý.
Pokud například lišta nedrží dostatečně pevně v úchytu k rameni stěrače, nebo je úchyt z nekvalitního tvrdého plastu, bude stěrač po skle poskakovat. Není potom divu, že v renomovaných testech pravidelně propadají univerzální stěrače neznámých značek, které se vyrábějí jen v různých délkách bez ohledu na další parametry (psali jsme např. zde) a mnoho pozornosti nevěnují ani pevnosti uchycení lišty na rameno.
Různé zakřivení skel různých vozů již samo o sobě dává tušit, že univerzální stěrače nebudou mít šanci porazit ty speciálně konstruované, ostatně v testu vyhrály originální stěrače a dobře si vedly i ty od renomovaných výrobců konstruované pro konkrétní model. Výrobce při návrhu auta samozřejmě počítá s osazením originálních stěračů, přítlak pružiny ramene stěrače tak odpovídá konstrukci stírací lišty a společně fungují jako systém.
Že stěrače nemají nekonečnou životnost a v jejich konstrukci lze udělat řadu přešlapů, je ostatně vidět již z toho, kolika různými způsoby se mohou projevovat jejich závady nebo nevhodná konstrukce. Pokud například stěrač nechává podlouhlé úzké šmouhy po celé délce své trasy po skle, pak je patrně již porušen břit stírátka (stářím materiálu, opotřebením), nebo jsou pod ním zachyceny drobné nečistoty.
Když stírá jen při cestě tam, ale při cestě zpátky (nebo opačně) nechává plochu nesetřenou, je již materiál unavený a břit gumičky se v dorazech nepřeklápí, případně je ohnuté celé rameno stěrače. Pokud stěrač cestou po skle poskakuje, nebo je hlučný, znamená to, že má špatný přítlak. Ten může způsobit buď špatná konstrukce stírátka nebo jeho pokřivení (např. vrstvou sněhu) či deformace ramene stěrače.
Zůstává-li vám na skle široký pruh, má špatný přítlak některá část stírátka, zůstává-li nesetřená zdánlivě nelogicky umístěný kus skla, přičemž dále po dráze již stěrač stírá, znamená to, že nekopíruje tvar skla a nemá správný přítlak. Vinou buď zatuhávání kloubu ramene nebo špatné funkce přítlačné pružiny. Tento defekt způsobuje i nevhodná konstrukce stírátka či mastný flek na skle.
Když stěrače přestanou fungovat (nebo stírají výrazně hůře) za vyšších rychlostí, je na vině špatná konstrukce stírátek s malým aerodynamickým přítlakem. Pokud se nepohybují po skle rovnoměrně (cukají, skáčou), případně z něj vyjíždějí, nebo naopak nedojíždějí až na konec dráhy, bude nejspíš opotřebovaný mechanismus pákových převodů jejich pohonu.
Příkladů závad je samozřejmě ještě mnohem více, ale jelikož stěrače nejsou nijak extra nákladnou položkou na výměnu, shrňme vše do několika základní doporučení.
Nechcete-li si poničit jedinou opravdu drahou část systému stěračů, vyhněte se jejich přetěžování. Když stěrač přimrzne ke sklu, nebo se jeho pomocí snažíte ráno odstranit vysokou vrstvu sněhu, můžete si způsobit hned několik problémů. Mechanismus převádějící otáčivý pohyb elektromotoru na cyklický pohyb stěračů po skle není na takové zatížení dimenzovaný. U většiny moderních aut je navíc poměrně mizerně přístupný, jeho výměna se tak prodraží nejen na materiálu, ale i práci. Přetížením můžete ohnout jak samotnou lištu stěrače, tak jejich ramena.
Pokud stěrače nestírají ideálně, bude vada s největší pravděpodobností v opotřebení nebo špatném přítlaku. Není třeba rozsáhle pátrat po příčině, problémy vyřešíte ve třech krocích. Odmastěte vnější povrch skla a pečlivě omyjte gumičku stěrače (ideálně teplou vodou s detergentem). Gumičku případně můžete navíc otřít lihovým roztokem. Zvedněte ramena stěračů a ošetřete jejich kloub penetračním olejem. Pokud pak stále nestírají ideálně, jsou zralé na výměnu.
Ideálním řešením při nákupu stěračů je samozřejmě koupit originální díl, který odpovídá vašemu vozu. V autorizovaném servisu vám ten správný stěrač nebo sadu dohledají podle VIN. V každém případě raději zapomeňte na generické stěrače od benzinky, většinou fungují mizerně a dlouho nevydrží.
Stírací lišty renomovaných aftermarketových výrobců (Bosch, Valeo, Champion atd.) jsou na tom s účinností i díky lepším materiálům a zpracování o poznání lépe, nicméně i u nich většinou nejsou konstruovány pro konkrétní model (pokud ano, je označeno na balení, v němž je navíc místo hromádky plastových úchytek jen jediná – ta správná).
Ceny lepších univerzálních stěračů jsou srovnatelné a leckdy i přesahují ceny originálních dílů. Automobilky navíc nabízejí i u stěračů alternativní sortiment pro majitele starších vozů. Například Economy sada stěračů pro vůz Škoda Octavia druhé generace stojí 574 Kč . Do konce roku se však vyplatí sáhnout po originálních stěračích, neboť jsou aktuálně zlevněny o 20 % a vychází na 569 Kč.
Vývoj jde samozřejmě kupředu, a pokud bylo vaše auto z výroby osazeno klasickými stěrači a chtěli byste aerostěrače, nemusíte riskovat nákup „od Číňana“ a to, že si tvar vašeho skla a přítlak ramen stěračů nebudou s jinou konstrukcí vůbec rozumět.
To je třeba příklad jedničkové Octavie, jejíž originální stěrač u spolujezdce je kvůli kopírování tvaru skla prohnutý. Škodovka na ni prodává tzv. Aero upgrade set, sadu aerostěračů, za 544 Kč. Po koupi nových lišt (nebo gumiček, které se dají koupit samostatně) zvažte také ošetření vnějšího povrchu skla tzv. „tekutými stěrači“. Pomůžete si k lepšímu výhledu a prodloužíte životnost gumiček stěračů.
